Archiv článků

Dlouhodobě probíhá diskuse o povaze studií budoucnosti (futures studies), jejich ambici rozvinout se v samostatnou oblast výzkumu a praktického uplatnění, jakož i o jejich základních tématech a charakteristikách. Strategický foresight přitom zůstává „stejně tak, ne-li více, uměním než vědou“, píše Imrich Marton.

Bezpečnostní situace v okolí EU se zhoršila, což ovlivnilo také informační prostředí EU. Evropská služba pro vnější činnost nově rámuje dezinformace jako vnější hrozbu, přičemž se konkrétně zaměřuje na zranitelnost klíčových demokratických procesů a regulačních rámců vůči zahraničnímu vměšování, píše Asya Metodieva.

Dne 9. června 2026 uspořádal EUROPEUM Institute for European Policy ve spolupráci s platformou Think Visegrad v Bruselu kulatý stůl zaměřený na evropskou bezpečnost a obranu. Diskuse se soustředila na proměňující se bezpečnostní prostředí v Evropě, které je ovlivněno pokračující ruskou agresí vůči Ukrajině, nejistotou ohledně budoucí angažovanosti Spojených států v Evropě a širšími dopady nestability na Blízkém východě.

Rostoucí popularita čínských propojených vozidel v Evropě zesílila obavy týkající se kybernetických bezpečnostních rizik, včetně jejich potenciálního využití ke sledování, špionáži a kybernetickým útokům. Tyto debaty často odkazují na regulační reakce a hodnocení rizik vypracovaná v jiných zemích, zejména ve Spojených státech. Čína však sama vyvinula jeden z nejrozsáhlejších regulačních a technických standardizačních rámců pro propojená vozidla na světě, píše Paulina Uznańska.

Vzhledem k tomu, že Evropská unie v posledních letech výrazně posílila svou politickou, institucionální a finanční podporu budování obranných kapacit v rámci Unie, text se zaměřuje na to, jakým způsobem se země V4 opírají o nástroje „evropeizace“ obrany – zejména prostřednictvím evropských fondů a rámců pro rozvoj obranného průmyslu. Tento aspekt nabývá zvláštního významu na začátku roku 2025, kdy Evropská komise vyhodnotí národní programy v rámci iniciativy Security Action for Europe (SAFE), předložené ke společnému úvěrovému financování, a rozhodne o přidělení prostředků na společnou výrobu, výzkum a vývoj v rámci evropského a partnerského obranného průmyslu, píše ve svém policy paperu Tamás Csiki Varga.

Vzhledem k posunu směrem ke geopolitickému rámcování několika oblastí politiky EU, jako rozšíření, zemědělství a energetika, je geopolitický obrat ve veřejné diplomacii EU přístupem, který je třeba zvážit i v dnešním vysoce konkurenčním komunikačním prostředí, píše Oszkár Roginer-Hofmeister. Argumentuje, že v reakci na výzvy ze strany Ruska, Číny a v poslední době i USA se EU snaží změnit svou image a prezentovat se jako geopolitický aktér.

Od migrační krize v roce 2015 přijaly státy Visegrádské čtyřky (V4) – Polsko, Maďarsko, Česko a Slovensko – výrazně bezpečnostní narativy o migraci, zdůrazňující kontrolu, suverenitu a ochranu identity. Ačkoli region čelí jen minimálnímu migračnímu tlaku, migrace zůstává klíčovým politickým tématem, často využívaným ve volbách i při vyjednávání na úrovni EU. Tento obraz výjimečné hrozby však kontrastuje s rostoucí závislostí států V4 na legální pracovní migraci ze třetích zemí, kterou potřebují kvůli úbytku pracovní síly, strukturálním nedostatkům a nízkým mzdám v klíčových sektorech. Text proto zkoumá tyto rozpory a nedostatky v migrační správě V4, zejména napětí mezi bezpečnostní rétorikou a ekonomickou realitou.

V roce 2009 tvrdili Liesbet Hooghe a Gary Marks, že se veřejné mínění v Evropské unii posunulo od „permisivního konsenzu“ k „omezujícímu disenzu“, čímž získala masová politika větší roli v integračním procesu, než předpokládaly tradiční teorie. Tento posun otevřel debatu o tzv. demokratickém deficitu EU – pojmu, který je sporný, ale má reálné politické důsledky. Nejviditelněji se projevoval v evropských volbách, dlouho považovaných za „druhořadé“ s nízkou účastí a protestním hlasováním. Volby v roce 2019 a zejména v roce 2024 však tento vzorec narušily: volební účast vzrostla, evropská témata se více politizovala a stranické postoje se vyhranily. Tyto změny naznačují vznik nového nadnárodního štěpení a možný zlom v demokratickém zapojení do EU, píše Csaba Stefán, výzkumný pracovník Maďarského institutu mezinárodních vztahů, ve svém policy briefu.

Regiony a municipality nejsou pouze zdroji emisí a oblastmi, kde jsou dopady změny klimatu nejviditelnější, ale slouží také jako důležitá centra pro praktická řešení v oblasti klimatické politiky. Jsou významnými realizátory klimatických opatření, zejména v oblastech, jako je využívání obnovitelných zdrojů energie, podpora nízkouhlíkové dopravy a zavádění adaptačních opatření ke zmírnění dopadů změny klimatu. Zároveň podporují investice a inovace v oblasti klimatických opatření, píše Veronika Oravcová, která prostřednictvím obdorných rozhovorů zkoumala různé projevy klimatických politik na místní a regionální úrovni.

Marcin Przychodniak v policy briefu analyzuje současný přístup Evropské unie k Číně v kontextu měnících se transatlantických vztahů a rostoucího napětí mezi USA, EU a Čínou. Studie zároveň upozorňuje na klíčové výzvy – od narůstající závislosti na čínských surovinách přes otázky investic až po nutnost posílení obranných nástrojů EU proti ekonomickému nátlaku. Práce nabízí doporučení, jak efektivněji chránit evropské zájmy a bezpečnost v době rostoucího geopolitického napětí.

V roce 2019 se zelená agenda stala vlajkovou lodí politiky Evropské komise tváří v tvář Evropské zelené dohodě. Po pěti letech znovuzvolená Ursula von der Leyenová by ráda tuto agendu zachovala jako prioritu číslo jedna i pro další politický cyklus a tento cíl vyjádřila i ve svých politických směrech. Mezitím vedly významné geopolitické události v posledních několika letech k nebývalému zájmu o bezpečnost dodávek energií a surovin. Tato témata si začala získávat značnou pozornost během pandemie Covid-19, poté dále prudce vzrostla během následujících energetických krizí a nakonec dosáhla vrcholu po vypuknutí rusko-ukrajinské války. Přestože otázka energetické bezpečnosti a bezpečnosti dodávek má globální dopady a diskutuje se o ní celosvětově, Evropa byla těmito výše uvedenými událostmi obzvláště zasažena, píše ve svém policy briefu Gábor Papp, výzkumný pracovník Maďarského institutu mezinárodních vztahů.

Evropská komise a vysoká představitelka / místopředsedkyně Komise pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku představily v březnu 2024 vůbec první Evropskou obrannou průmyslovou strategii (EDIS), která se zabývá klíčovými výzvami v evropském obranném průmyslu. Cílem strategie je zvýšit připravenost evropského obranného průmyslu, povzbudit členské státy k investicím do evropského obranného průmyslu a posílit společné evropské zadávání veřejných zakázek a vlastnictví v oblasti obrany. Členské státy EU ze střední Evropy sehrály klíčovou roli při podpoře Ukrajiny po zahájení ruské nevyprovokované a nezákonné invaze v plném rozsahu v únoru 2022. Zdůraznili rovněž, že je třeba zaměřit úsilí EU na nové iniciativy v oblasti obrany a obranného průmyslu, jako je akt na podporu výroby munice nebo posílení Evropského obranného fondu. Píše Timotej Kováčik, mladší výzkumný pracovník/analytik, který se ve Slovenské asociaci pro zahraniční politiku zaměřuje na otázky bezpečnosti a obrany, společnou zahraniční a bezpečnostní politiku EU a energetickou bezpečnost.