Publikace Think Visegrad Brussels

Již více než dvě desetiletí došlo k četným pokusům definovat a zarámovat vztahy mezi EU a NATO. Byla učiněna tři společná prohlášení a významné kroky vpřed, a přesto neexistuje jasná vize, jak by tyto dvě organizace měly spolupracovat efektivněji. Běžně přijatá myšlenka spolupráce vidí „NATO tahá za nitky a EU tlačí finanční prostředky“ v souladu s jejich povahou a rozsahem. Je tento nevyvážený vztah tou nejvhodnější strategií, jak čelit současným geopolitickým hrozbám? Ne. Ale lze tuto spolupráci zlepšit? Možná, ale zdá se, že se to snadněji řekne, než udělá. Poskytnout EU koherentní obrannou politiku a silnou průmyslovou základnu může být pro NATO velkou přidanou hodnotou, a to nejen v extrémním případě možného stažení USA. Píše Federica Mangiameli, programová manažerka a odborná pracovnice pro obranu a bezpečnost v GLOBSEC, ve své analýze.

Ruská agrese proti Ukrajině v únoru 2022 vrátila rozšíření EU jako prioritu politiky EU vůči sousedům a jako geopolitický nástroj k zajištění míru, stability a prosperity na celém kontinentu. To vedlo k tomu, že EU uznala snahu zemí přidruženého tria o vstup do EU a udělila status kandidátů na členství Ukrajině a Moldavsku v roce 2022 a Gruzii v roce 2023. V rekordně krátkém čase zahájily první dvě jmenované země v červnu 2024 také přístupový proces do EU. Zrychlil se také přístupový proces kandidátů ze západního Balkánu. Bosna a Hercegovina získala status kandidátské země a v roce 2022 byly zahájeny přístupové rozhovory s Albánií a Severní Makedonií. Navzdory všeobecné shodě, že rozšíření je geopolitickou nutností, však otázka položená francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem v Bratislavě v roce 2023 - Jak to udělat? - zůstává stále nezodpovězena. Píše Marta Szpala, seniorní výzkumná pracovnice v oddělení pro střední Evropu v Centru pro východní studia.

Ruská invaze na Ukrajinu v plném rozsahu vedla k významným změnám v ukrajinském dopravním sektoru v důsledku narušení dodavatelských řetězců, toku zboží a poškození infrastruktury země. Ukrajinský dopravní systém prošel významnou transformací. Hranice země s Ruskem a Běloruskem a její vzdušný prostor byly uzavřeny. Dočasné zablokování provozu černomořských přístavů v prvních měsících plného rozsahu války přinutilo Ukrajinu vybudovat pozemní dopravní koridory do zemí EU a sousedního Moldavska, aby umožnila vývoz i dovoz zboží potřebného pro ekonomiku. Navzdory probíhající válce Ukrajina urychlila dlouho plánovanou reformu dopravního systému země s cílem přizpůsobit její infrastrukturu standardům EU a integrovat ji do evropské dopravní sítě. Píše Sandra Baniak, výzkumná pracovnice Centra východních studií v rámci programu Konektivita a regionální integrace.

Válka mezi Izraelem a Hizballáhem byla po fázi plné konfrontace zastavena příměřím uzavřeným na konci roku 2024. Situace však zdaleka není stabilní a její dopady jsou dlouhodobé. Překvapení způsobené útokem ze 7. října sdílí i Evropská unie. Nová iterace krize na Blízkém východě představovala pro evropské společenství další velkou politickou výzvu, která se překrývala s výzvami souvisejícími s rusko-ukrajinskou válkou, migrační krizí a dalšími naléhavými otázkami vyžadujícími zapojení Unie. Politika EU vůči Izraeli a Palestině se ocitla pod drobnohledem a situace opět poukázala na rozsáhlou míru rozporů mezi státy EU, což ovlivnilo sílu a vnímání jejích kroků. Píše Michał Wojnarowicz, analytik Izraele a Palestiny v programu pro Blízký východ a Afriku Polského institutu mezinárodních vztahů, ve svém politickém dokumentu.

Existuje celá řada způsobů, jak mohou výnosy z ETS2 a financování ze Sociálního klimatického fondu podpořit dekarbonizaci pro nízkopříjmové domácnosti a zohlednit tak rozdílné potřeby komunit, regionů a členských států. Pokud budou tyto iniciativy řešeny včas, mohou podpořit nejen ekologickou, ale i sociálně citlivou a spravedlivou transformaci. Jak přesně může být Fond alokován a jaké jsou jeho kapacity jsou hlavní otázky tohoto policy briefu, který napsala Rebeka Hengalová v rámci výzkumné stáže s Think Visegrad.

Evropská unie realizuje ambiciózní program v rámci Zelené dohody. Udržitelný rozvoj a opatření v oblasti klimatu byly upřednostněny podle ambiciózních cílů, které Evropská zelená dohoda zahrnuje. Jak však zdůraznila Ursula von der Leyenová, těžiště strategických priorit se v poslední době přesunulo na hospodářskou bezpečnost, konkurenceschopnost a obranu. Klimatická krize však představuje pro moderní lidstvo bezprecedentní bezpečnostní hrozbu a rozvoj odolnosti vůči změně klimatu by měl stále sloužit jako předpoklad pro naplnění těchto strategických priorit. Píše Elif Naz Němec ve svém Policy Briefu.